Squat Bublina

Ráno 9. března 2022 policisti rozrazili dveře squatu Bublina. Jeden z nich na mě namířil střelnou zbraň, zrovna když jsem seděl na záchodové míse. Řval na mě, polonahého přinutil si lehnout na podlahu a prošacoval mě, zatím co mi jeho kolega kroutil ruku. Krátce na to se celá tahle banda hrubiálnů začala prohrabovat osobními věcmi, z nichž některé byly zabaveny. Nemusím jistě líčit každý další detail tohoto příběhu, aby bylo jasné jak moc takové dramatické události otřesou s psychikou člověka. V tomto případě se to týkalo čtyř lidí zrovna přítomných ve squatu.

Na webu squatu Bublina vyšlo prohlášenní, které odkrývalo souvislosti této policejní razie. V Českém prostředí se však našlo jen několik málo jednotlivců, kteří se k tomu postavili čelem a projevili solidaritu. Ostatní to naprosto ignorují a mlčí, jako by se jich to snad ani netýkalo.

Já ale mlčet nedokážu, protože tohle zatraceně bolí. Je zraňující ocitat se v oblokopení pokrytci, kteří vedou řeči o solidaritě, ale když vlítnou někomu domu fízlové, tak mlčí. Je zarážející jak moc je situace v česku odlišná od jiných částí světa. Zmíněné prohlášení o razii bylo brzy v různých částech světa publikováno v angličtině, italštině, francouštině, němčině, španělštině, polštině, portugalštině. České anarchistické skupiny se však většinou zdráhají ho sdílet nebo aspoň publikovat nějaké vlastní vyjádření k této situaci. Dokonce je jim zatěžko odpovědět na mejl a jakkoli o situaci komunikovat.

Hrají v tom všem roli osobní antipatie nebo ideové neschody? Možná ano. Jenže, může se takto obhájit ignorování policejního útoku na squat a ponechání postižených osob bez jakékoli podpory? Taková „obhajoba” je neobhajitelná.

Některým lidem působících v anarchistických a levičáckých skupinách vytýkám stejné věci jako oni často vytýkají mě. Například to, že jednají nezodpovědně, bezohledně a kontraproduktivně, že ohrožují druhé, brzdí pokrok revolučního hnutí a že svou aktivitou ničí, co druzí pracně vybudovali. Kdyby ale kdokoli z těchto osob byl pod útokem policejní represe, vůbec nebudu váhat tuto represi veřejně odsoudit a zajímat se o situaci postižených osob. Kdyby mě tito lidé aktivně kontaktovali s žádostí o sdílení informací o represi a chtěli zpětnou vazbu, vyhovím jim. Anarchistická solidarita totiž není podmíněna vzájemnou oblíbeností a názorovým konsenzem. Měla by být přítomná jako nedílná součást kolektivní obrany před každou nelegitimní agresí, ať už přichází odkudkoli proti komukoli.

Je možné druhé solidárně podpořit aniž by to nutně znamenalo vyjadřovat souhlas se vším, co si tyto osoby myslí a dělají. Tohle ale v českém prostředí zjevně moc lidí nechápe. A tak dochází k absurdním situacím, kdy se anarchistické skupiny bezcitně vykašlou na tři lidi ze squatu postiženého represí jen proto, že se čtvrtou osobou mají názorové neschody.

V našich kruzích je prostě velmi často solidarita pojímána jako privilegium, které náleží především těm, co projevují loajalitu neformálním vůdcům a skupinové ideologii. Jakýkoli kritický hlas, byť i přátelsky míněný, člověka vystavuje obrovskému riziku, že v nouzi nezíská žádnou podporu, nebude s ním komunikováno, bude stigmatizován a nemilosrdně vyloučen ze společenství. Přesně to se mi opakovaně děje.

Když toto píšu, hlavou mi běží Vzpomínka na Matta Cicerra, který zemřel za velmi zvláštních okolností. Osoba, která Matta znala uvedla:

„V posledních několika letech došlo k významnému počtu úmrtí ze zoufalství v našem hnutí. Jmenujme několik osob: Derek, Dave, Hugo, Jean a Charles. Co vede naše soudruhy do takto hluboké emocionální bolesti? Je to stav světa, nebo je to způsobeno i tím, jak se k sobě aktivisté chovají?(…)Existuje znepokojující otázka, zda je ve scéně něco, co nás zabíjí. Stává se anarchistická kultura hluboce toxická? Dave a Matt byli vyloučeni z aktivistického prostředí v době jejich úmrtí. V obou případech se zdá, že to byl faktor zhoršující jejich duševní zdraví. Je částečně na vině toxická aktivistická kultura?”

Naprosto chápu a jakém druhu bolesti je tu řeč. Tak často jí zažívám. A tak často jí způsobují lidé libující si v řečnění o spravedlnosti, solidaritě a vzájemné podpoře. Z jejich úst táhne smrad pokryteckých sraček a mě je z toho vážně dosti zle. Cítím obrovskou emoční a mentální bolest! Jak mohu věřit lidem, kteří mluví o solidaritě, ale pak používají zákeřná ideologická zdůvodnění toho, proč solidárně nejednat, když to je potřeba?

Myslím, že rozumím tomu, jakou bolest zažíval Mat a Dave před tím než přišli o život. Aktivistické skupiny totiž tak často jednají stejně krutě, necitlivě a bezohledně jako instituce, proti kterým se vymezují. A za sebe mohu potvrdit, že lidé vyznávající anarchistické nebo levicové ideje, mnohdy rozdávají ještě bolestivější rány než policie. Je opravdu kruté, nejprve schytat údery od policie a pak pociťovat ještě ty od anarchistických skupin. Tohle prostě bere člověku chuť do života a nikdo se tedy nemůže divit tomu, kdo to vzdá.

Ve středu 9. 3. 2022 vtrhla do pražského squatu Bublina policie, která zde provedla domovní prohlídku. V budovách a okolí se v té době pohybovali čtyři lidé, jeden pes a jedna kočka. Ozbrojená policejní jednotka vyrazila několik dveří, ale nezpůsobila žádná zranění a nikdo nebyl obviněn. Soudem schválený příkaz k domovní prohlídce byl zdůvodněn podezřením, že se jedna přítomná osoba dopustila násilí proti orgánu veřejné moci (§ 323) a poškozování cizí věci (§ 228). Razie prý měla přispět k zajištění důkazů k těmto skutkům. Při domovní prohlídce trvající několik hodin byly zabaveny počítače, mobilní telefony, písemnosti, plynová pistole a barevné spreje. Policie poté odešla a squat nechala nezajištěn. V zápětí tedy byl znovu obydlen.

Z protokolů vyplývá, že sdělená podezření se týkají několika událostí souvisejících s protesty proti brutálnímu policejnímu zákroku, při kterém v Teplicích zemřel Stanislav Tomáš. První vyšetřovanou událostí bylo zahoření barikády v blízkosti veřejného shromáždění dne 26. 6. 2021. Druhou událostí byla exploze a požár na okraji Teplic dne 12. 7. 2021. Třetím vyšetřovaným činem je pak zaslání výhružného e-mailu o údajném uložení výbušných zařízení na policejní stanici v Teplicích a v sídle firmy Agrofert.

Česká policie v posledních letech obtěžovala mnoho osob a vinila je z podobných aktivit. Uvést můžeme třeba kauzu Fénix I. a Fénix II.  Tyto kauzy u soudu neobstály, protože vyšetřovatelé zpravidla nedisponovali důkazy, které by prokázali jejich sporná tvrzení. Ani tentokrát své podezření neopírají o nic jiného než  spekulace. „Důkazem” má být například to, že podezřelá osoba stejně jako pachatel používá veřejně dostupnou platformu riseup.net a noblogs.org. Dalším „důkazem” je prý shoda výšky postavy nebo dvě podobná písmena u nápisu nasprejovaného na silnici a u tetování vyhotoveného na noze. Nejúsměvnějším je pak tvrzení, že největší indicií je přítomnost podezřelé osoby na veřejném shromáždění v Teplicích dne 26. 6., kdy právě při jeho závěru došlo k zahoření barikády.

Vypadá to, že neúspěch předchozích kauz nepomohl české policii reflektovat své diletanství. Asi se řídí strategií: Minule jsme měli prd a nevyšlo to, ale když tentokrát máme ještě větší prd, tak to snad vyjde.

Do squatu Bublina se po několika měsících opět někdo pokusil vloupat. Využil či využili toho, že zrovna byli všichni obyvatelé pryč, podobně jako se to stalo v září minulého roku. Zabezpečovací prvky sice vetřelci nebo vetřelcům znemožnili dostat se až do vnitřních prostor, ale přesto došlo ke značným materiálním škodám. Nyní bude následovat snaha o zlepšení zabezpečovacího systému squatu. To však vyžaduje zajištění materiálu jako jsou plechy, zámky, řetězy, prkna, šrouby, hřebíky atd. Můžeš něco z toho darovat nebo finančně přispět na nákup? Ozvi se na bublina @ riseup.net

Fungovat otevřeně, nebo uzavřeně? Skrývat se nebo, být vidět? Vždy záleží na okolnostech. Otevřeností se rozšiřují možnosti spolupráce a růstu, ale zvyšují rizika zranění, kterým zase může předejít určitá uzavřenost. V životě je to vždy o hledání rovnováhy, kdy se kombinuje správný poměr, nikoli vybírá jen jedna z možností a ostatní zavrhují. Přesně o to se také snažíme ve squatu Bublina.

Continue reading →

Označovat nestačí. Zabydleme prázdné domy!

Pražský kolektiv ODS (Opravdu Dobré Squaty) přichází s výzvou k decentralizovaným akcím. „Vyberte si ve svém městě, čtvrti, ulicí prázdný dům a v týdnu od 10. do 17. ledna ho veřejně označte – plakátem, transparentem či jinak. Vyfoťte své dílo a označte ho hashtagem #domyprolidi, či ho pošlete na facebookový profil Opravdu Dobré Squaty” píše se ve výzvě.

Při vší úctě k dobrým úmyslům ODS je třeba si položit důležité otázky: Jak akce takového druhu reálně přispějí k řešení bytové krize? Kolika lidem umožní získat domov?

Prázdných domů jsou stovky a různé iniciativy se dlouhodobě zabývají shromažďováním údajů s nimi souvisejících. Příkladem je třeba web prazdnedomy.cz. Aktivita ODS do tohoto procesu nepřináší nic zásadně nového. Proč stále dokola poukazovat na absurditu prázných budov a toho, že jsou zde lidé bez domova, když budovy i poté dál zůstávají nevyužité? Jejich označení transparentem k využití nijak nepřispívá. Jen znovu opakuje, co již zaznělo tolikrát.

Ne, smyslem toho textu není někoho zavrhovat. Účelem je spíše motivovat. Krizi bydlení neřeší označení prázdných domů, ale jejich obsazení a obydlení. Tak jen do toho. Není to tak náročný krok. Squat Bublina i desítky dalších squatů v celém Česku ukazují, že squatting je reálná alternativa. Inspirace je kolem dost. Jen je potřeba občas dohlédnout dále než jen na medializované projekty jako byla Klinika. Lidé bez domova, často spontánně obydlují budovy aniž by potřebovali je někým označit a vyfotit na facebook. Když to dokáží oni, dokáže to kdokoli z nás.

Text zpracoval obyvatel squatu Bublina

Squat Bublina byl v nedávné době napaden. Nikdo nebyl zraněn, ale došlo k nějakým materiálním škodám. Není zatím známo, kdo za tím stojí a jaký byl motiv.

V nepřítomnosti squaterů se někdo pokusil několika způsoby vniknout do obytných částí squatu. Došlo k poškození dveří, zámků, střechy a osobních věcí. V jedné místnosti byl založen požár, který se naštěstí nerozšířil. Materální škody sice nejsou příliš velké, ale byl výrazně narušen pocit bezpečí místních obyvatel.

Nyní dochází k postupným opravám a zkvalitnění bezbečnostních prvků squatu, zejména těch, které mají zamezit násilnému vniknutí. Uvítáme solidaritu v podobě finančních příspěvků nebo materiálu. O možnostech spolupráce se můžeme domluvit prostřednictvím mejlu bublina @ riseup.net

Různí lidé se často pídí po důvodu toho, proč se squat Bublina jmenuje zrovna takto. Někteří se domnívají, že jméno vyjadřuje uzavřenost projektu do dobrovolného ghetta. To je však chybná interpretace. Jméno odpovídá spíše vizuální stránce než té principiální. Squat je obklopen divokými dřevinami, které vytářejí dojem jakési zelené oázy uprostřed betonové džungle. To proto Bublina.

Samotný squat však není projekt zahleděný jenom dovnitř vlastní existence. Není sice otevřen každému, ale nejednou posloužil k organizaci aktivit, které sahají daleko za jeho zdi. Obyvatelé squatu neplatí nájem a nemusejí tedy věnovat tolik času získávání peněz na pokrytí svých životních potřeb. Ušetřený čas a energii pak mohou vkládat do sociálních aktivit na které pracující lidé běžně nemají kapacitu. Není potřeba vyjmenovávat, co vše tím je myšleno. Stačí jen zmínit, že tyto činnosti někdy znamenají negaci stávajícího systému. V tomto smyslu, je tedy squat nejen bublinou, ale také trhlinou ve zdivu nesvobodných struktur. No, je to zatím jen malá trhlinka, ale i taková se může rozšířit do rozměrů, které povedou k pádu toho, co chceme zbořit.

Bublina je pražský squat sídlící v ulici Na Kavčích horách (naproti sídlu České televize). Tyto vlastníkem nevyužívané budovy s pozemkem v průběhu desetiletí obývalo mnoho lidí s různými motivacemi. Většina po nějaké době odešla nebo byla vyhnána policií. Jméno Bublina se pro squat užívá od srpna 2019, kdy se sem nastěhoval první squater z nově vznikajícího kolektivu obyvatel a podporujících osob.

Znovuobsazení squatu zajistil anarchista, který delší dobu řešil krizi s bydlením a chybějícím zázemím. Po několika měsících se přistěhovaly další dvě osoby, které se dostaly na ulici v důsledku podvodu jejich zaměstnavatele, který je připravil o prostředky. Jejich přistěhování přišlo těsně před vypuknutím pandemie koronaviru, což jim umožňilo přečkat krizi v karanténím režimu bez újmy na zdraví. Oba jsou vysokého věku a mají specifické zdravotní problémy, proto spadají do rizikových skupin. Tito starší pánové a anarchista ve středním věku si velmi brzy zvykli na společné soužití. Není to generační záležitost ani shodná politická terorie, co je spojuje. Je to ochota řešit vlastní materiální a jiné zájmy squattingem. Nesquatují z idealistických pohnutek jak bývá zvykem u některých lidí ze střední třídy, kteří mají kde bydlet a squatování je jejich dobrodružná výprava nebo rozmar.

Obyvatelé Bubliny nemají prostředky na koupi nebo pronájem bytu a squat je řešením této situace. Je to řešení za hranicí legislativních pravidel a norem hlavního společenského proudu, ale toto řešení je naprosto legitimní a účinné. Pokud by nebylo squatu Bublina, byla by na stejném místě jen prázdná chátrající barabizna o kterou by se její vlastník nestaral. Squateři však o dům a přilehlý pozemek pečují. Aby ne, když je to jejich domov.

Kromě trvalých obyvatel je Bublina užívána i ke krátkodobým pobytům dalších osob. V době pandemie zde třeba několik týdnů měl zázemí člověk, který řešil mentální zdravotní problémy. Přečkal zde největší osobní krizi a načerpal energii na důležité kroky ve svém životě. Zázemí zde také mívají traveleři, kteří při si při svých cestách nemohou dovolit pronájem ubytování, nebo prostě chtějí prostředky utratit smysluplnějším způsobem.

Squat Bublina funguje na nekomerčích základech. Jídlo, voda i další zdroje jsou zde sdíleny bezplatně. Každý si bere, co potřebuje a přispívá čím může. V budoucnu se zde snad budou dít i společenské akce. Kontaktuj nás, pokud chceš nějakou uspořádat.