Fungovat otevřeně, nebo uzavřeně? Skrývat se nebo, být vidět? Vždy záleží na okolnostech. Otevřeností se rozšiřují možnosti spolupráce a růstu, ale zvyšují rizika zranění, kterým zase může předejít určitá uzavřenost. V životě je to vždy o hledání rovnováhy, kdy se kombinuje správný poměr, nikoli vybírá jen jedna z možností a ostatní zavrhují. Přesně o to se také snažíme ve squatu Bublina.
Dost vybočujeme ze stereotypního pohledu, který squaty vnímá jako místa co nejvíce otevřená širokému okolí. Někdo by si mohl pomyslet, že určitá míra uzavřenosti Bubliny je na škodu. Jenže kdo vlastně v uzavřené bublině nežije? Každé žití v bytě, je přeci pobytem v bublině uzavřené narušitelům soukromí. Uzamykatelné dveře a zdi jsou bariéry, které jednotlivé bubliny oddělují. Svět kultury, ve kterém se lidé realizují a baví, je další uzavřená bublina, do které není vpuštěn ten, kdo by kulturu chtěl ničit nebo podmanit. Připojení k sociálním sítím je časem tráveným ve virtuálních bublinách. Pokaždé, když si člověk pustí hudbu do sluchátek v plné tramvaji, uzavírá se tím do vlastní bubliny, která ho izoluje od ostatních cestujících a okolních zvuků. Každá anarchistická skupina je také bublina, která dovnitř dobrovolně nepustí nácka, fízla nebo politika toužícího vládnout druhým. Každá rodina je bublina, uvnitř které je sdíleno to, co s lidmi mimo ni ne.
Všichni žijeme v bublinách, protože nežijeme v dokonalém světě, kde se lidé vzájemně neohrožují a nezraňují. Do jaké míry přes hranice bublin pouštíme okolní vlivy a lidi záleží na tom, jak moc tím můžeme zajistit, nebo naopak ohrozit vlastní stabilitu. Bublinové stěny pro nás nemusí být jen limitující, ale také ochraňující. Kde lidé mohou být snadným terčem útoku jemuž se nemají jak bránit, tam je pochopitelně stěna bubliny méně propustná než v místech, kde mají širší zastání. Míra uzavřenosti a utajení squatu Bublina souvisí právě s pocitem bezpečí a jeho možného ohrožení. Mnoho lidí neví, kde sídlíme, protože přílišné šíření této informace může zvýšit pozornost osob, které mají zájem zničit to, co jsme vytvořili a poslat nás na ulici.
Je jednoduché deklarovat otevřenost pro ty, kteří mají squatting jako volnočasový koníček, kterému se věnují, když si po práci přijdou odpočinout do vymazleného bytu, aby byli svěží než půjdou večer na squatterský mejdan nebo přednášku. Jenže to není náš případ. Squat je naším domovem o který nechceme přijít. Těžko proto na hrozící vyklizení budeme reagovat chladným prohlášením, že je to příležitost ke squatterským prázdninám, jako to kdysi udělal jeden aktivistický fotograf při vyklízení sociálního centra.
Vysoká míra utajení v našich podmínkách snižuje rizika napadení. Neznamená to však absolutní uzavřenost. Squat navštěvují různí lidé, kteří v něm nebydlí. Uvnitř se organizují solidární akce a plánují aktivity probíhající před zdmi baráku. Nejsme sice otevření všem, ale cestu k nám si mnozí najít mohou. Chceš přijít na návštěvu? Zorganizovat akci? Napiš nám a uvidíme, zda se domluvíme.
